Čisté titanové materiály a titanové slitiny se vyznačují biokompatibilitou, vysokou odolností vůči chemikáliím a vysokou specifickou pevností. Rozsah použití těchto materiálů je velmi široký, zejména v letectví a motoristickém sportu, v hodinářském, sportovním a šperkařském průmyslu, v potravinářském průmyslu, v chemickém průmyslu a v lékařské technice.
Čisté titanové materiály a titanové slitiny se vyznačují biokompatibilitou, vysokou odolností vůči chemikáliím a vysokou specifickou pevností (poměr pevnosti a hustoty). Nelegovaný titan se používá hlavně v aplikacích, kde je vyžadována vysoká odolnost proti korozi, např. v lékařské technice, hodinářském průmyslu a chemickém procesním inženýrství. Vlastnosti nelegovaného titanu jsou silně určeny intersticiálně rozpuštěnými stopovými prvky. Vodík má silný křehký účinek a musí být přísně omezen. Kyslík, dusík a železo se používají konkrétně k dosažení určitých hodnot pevnosti ve standardních materiálech. V titanových slitinách se jako legující prvky zvyšující pevnost používají především hliník, vanad a cín, molybden, zirkonium, niob a chrom. Nejběžnější slitinou je Ti6Al4V. Titanové slitiny se používají hlavně v leteckém průmyslu, ale také při výrobě golfových holí, chirurgických implantátů a zdravotnických prostředků, člunků pro tkalcovské stroje a díky své odolnosti vůči slané vodě i v částech lodí a jachet. Ve strojírenství a zařízeních se titanové slitiny používají k výrobě součástí, které jsou vystaveny vysokému dynamickému zatížení až do teplot 400 °C a vyšších. Různé kombinace legujících prvků vedou k tvorbě různých mikrostruktur a při vhodném tepelném zpracování k různým vlivům na pevnost, houževnatost, tepelnou odolnost, odolnost proti tečení a zpracovatelské vlastnosti. Pro nízkoteplotní aplikace se používají slitiny s nízkým obsahem intersticiálně rozpuštěných cizích atomů (H, O, N a C), tzv. ELI jakosti (extra low intersticial).