Většina slitin na bázi kobaltu obsahuje chrom. Legující prvky jako wolfram, molybden, nikl, železo, hliník a uhlík poskytují širokou škálu vlastností, například vysokou tvrdost a odolnost vůči opotřebení a vysokoteplotní korozi. Oblasti použití jsou především v chemickém průmyslu, energetické technologii, letectví a medicínské technice.
Základní kombinací většiny slitin je kobalt-chrom, přičemž chrom působí jako zpevňující prvek. Přidání wolframu a nebo molybdenu může tento účinek zesílit. Dalším běžným legujícím prvkem je nikl. Vlastnosti materiálu jsou vysoce závislé na dalších legujících prvcích, jako je wolfram, železo, hliník a uhlík, a také na způsobu výroby. Slitiny na bázi kobaltu se obvykle vyrábějí jako přetavené.
Slitiny na bázi kobaltu se často používají jako vysokoteplotní materiály, protože mají vysokou teplotu tání a dobrou odolnost vůči vysokoteplotní korozi. Slitiny na bázi kobaltu mají navíc vysokou tvrdost, vysokou odolnost proti opotřebení a tím i dobrou odolnost proti erozní korozi. Tyto slitiny však mají poněkud nižší mez pevnosti v tahu při tečení a nižší odolnost proti tečení než slitiny na bázi niklu.
Slitiny na bázi kobaltu se používají hlavně v chemickém průmyslu, v energetických technologiích, ale i v leteckém a lékařském průmyslu. Příklady použití slitin na bázi kobaltu jsou vodicí lopatky v turbínách, ochranné povlaky odolné proti oděru, vnitřní části spaloven odpadu nebo průmyslových pecí, stejně jako vyzdívky spalovacích komor plynových turbín a lékařské implantáty včetně zubních implantátů.
Slitiny na bázi kobaltu se obvykle dělí do tří kategorií:
– Slitiny s vysokým obsahem uhlíku, nazývané také stelity (C od 0,5 do 3 %) pro nejvyšší namáhání opotřebením, s výhodou legované s Cr (cca 27-33 %) a W (až do cca 18 %) a Mo, a proto s významným podílem eutektických karbidů, jejichž velikost a rozložení silně závisí na složení a podmínkách tuhnutí. Tyto slitiny se většinou používají jako PM produkty a v odlévané formě. Pouze několik běžných slitin lze tvářet za tepla.
– Slitiny s nižším obsahem uhlíku pro vysokoteplotní aplikace, zejména s W nebo Ta, mírným přídavkem Ni a Cr a občasným přídavkem kovů vzácných zemin (např. lanthan, yttrium), jakož i Al, Ti, Nb pro zpevnění stárnutím. Tyto slitiny nemají takový technický význam jako superslitiny na bázi niklu, ale hrají roli díky vynikající korozní odolnosti, zejména proti korozi horkým plynem, a to i v prostředích obsahujících síru. Tyto slitiny jsou tvárné a lze je vyrábět ve všech běžných formách výrobků, ale přednostně jako plechy a desky.
– Slitiny s nízkým obsahem uhlíku pro aplikace za mokrých, korozivních podmínek a zároveň s vyšším opotřebením, primárně legované Cr, Ni a Mo, méně W. Nízký obsah uhlíku snižuje tendenci k vysrážení karbidů na hranicích zrn a přispívá k vynikající odolnosti těchto slitin vůči lokálním korozním účinkům, např. bodové a štěrbinové korozi a mezikrystalové korozi. Z tohoto důvodu jsou slitiny na bázi Co-Cr-Mo, Co-Cr-W-Ni a Co-Ni-Cr-Mo preferovány pro různé lékařské implantáty a rozmanité lékařské kovové konstrukce.