Feritické oceli s vyšším obsahem chromu a molybdenu se většinou používají pro tenkostěnné výrobky v korozivních médiích ve všech průmyslových odvětvích. Martenzitické a polomartenzitické oceli s obsahem chromu přibližně 12 až 18 % a molybdenu a niklu dosahují tepelným zpracováním vysoké pevnosti a dobré odolnosti proti opotřebení. Hlavními oblastmi použití jsou nožířské výrobky a strojírenství.
Nejdůležitějšími legujícími prvky těchto ocelí jsou Cr a Mo. Feritické, objemově centrované kubické struktury pevného roztoku lze dosáhnout speciálním vyvážením legujících prvků. Cr, Mo a další působí jako silné prvky stabilizující ferit. Prvky stabilizující austenit, jako je Ni, Mn, C, N, jsou udržovány na velmi nízké úrovni. Obsah Cr ve feritických nerezových ocelích se obvykle pohybuje mezi 12 a 28 %. Zejména v případě vysoce výkonných ocelí, tzv. superferitů, se usiluje o extrémně nízké obsahy C a N, což má pozitivní vliv na houževnatost. Ni se přidává v malých množstvích jako legující prvek zvyšující houževnatost. Feritické oceli jsou vysoce feromagnetické.
Odolnost proti korozi je v podstatě určena obsahem Cr a Mo. Odolnost proti mezikrystalové korozi je určena obsahem volného Cr, tj. obsahem Cr v pevném roztoku, který není vázán ve formě karbidů Cr.
Feritické nerezové oceli mají obecně o něco vyšší pevnost a jsou výrazně odolnější vůči koroznímu praskání pod napětím než austenitické Cr-Ni-(Mo) oceli. Tvařitelnost je na druhou stranu poměrně horší, stejně jako houževnatost, která také silně závisí na průřezu. Feritické nerezové oceli také vykazují výrazný přechod od tvárného do křehkého lomového chování s klesající teplotou.
Kvůli těmto omezením je jejich použití přísně omezeno na tenkostěnné výrobky (plechy, pásy, trubky) ve všech průmyslových odvětvích a v korozivních médiích, např. pro domácí spotřebiče, technologie chemických procesů, magnetické aplikace a mnoho dalších.
Martenzitické a semimartenzitické nerezové oceli jsou feromagnetické a mají mikrostrukturu sestávající převážně z martenzitické fáze (uhlíkový martenzit), případně s malým množstvím sekundárních fází, zejména feritu a karbidů. Takové oceli se popouštějí na vyšší pevnosti tepelným zpracováním, např. kalením a popouštěním. Obsah Cr je přibližně 12 až 18 %, s podílem Mo a Ni. V závislosti na obsahu uhlíku a dusíku a podílu feritu lze s těmito ocelemi dosáhnout vysokých pevností a dobré odolnosti proti opotřebení.
Martenzitické a semimartenzitické nerezové oceli mají nižší houževnatost a relativně vysokou teplotu přechodu, obtížně se svařují a obecně vyžadují následné tepelné zpracování, což znamená, že jejich použití je obvykle omezeno na nesvařované díly. Aby se dosáhlo martenzitické nebo semimartenzitické mikrostruktury, obsah Cr bývá v nízkém rozmezí a část chromu je vázána v karbidických sraženinách. V důsledku toho je korozní odolnost poměrně nižší a obvykle je nižší než u standardních austenitických ocelí. Z tohoto důvodu a také kvůli jejich omezené houževnatosti se martenzitické nerezové oceli používají tam, kde je primárně vyžadována pevnost a tvrdost, např. pro řezné nástroje, všeobecné strojírenství, hřídele a spojovací prvky.