Hlavními legujícími prvky těchto ocelí jsou chrom, nikl, mangan a molybden. Dusík výrazně zvyšuje mez kluzu. Austenitická ocel se často používá tam, kde se vyžaduje obzvlášť vysoká odolnost proti korozi, např. v ropném, plynárenském a chemickém průmyslu, v sanitární a odpadní technice, v potravinářském průmyslu a zdravotnické technice, ale také v loďařství.
Austenitické nerezové oceli jsou v podstatě nemagnetické, mají střední mez kluzu, vysokou tendenci k mechanickému zpevnění, vysokou pevnost v tahu, dobrou tažnost a vynikající houževnatost i při nízkých teplotách, snadno se svařují a lze je snadno zpracovat do složitých tvarů.
Nejdůležitějšími legujícími prvky těchto ocelí jsou Cr, Ni, Mn, Mo, C, N. Austenitické, plošně centrované kubické struktury pevného roztoku je dosaženo speciálním vyvážením legujících prvků. Cr, Mo a další v této souvislosti působí jako prvky stabilizující ferit. Ni, Mn, C, N stabilizují austenitický pevný roztok. U vysoce výkonných ocelí (superaustenitů) se zpravidla usiluje o plně austenitickou mikrostrukturu; malý podíl feritu se může vyskytovat i ve standardních ocelích. Tento obsah feritu činí tyto jakosti mírně feromagnetickými.
Odolnost proti korozi je v podstatě určena obsahem Cr a Mo; odolnost proti bodové a štěrbinové korozi je určena ekvivalentem bodové koroze PREN = %C+3,3 %Mo + (16 -30) %N.
Odolnost vůči mezikrystalové korozi je určena obsahem volného Cr, tj. obsahem Cr, který není vázán ve formě karbidů Cr.
Standardní oceli s obsahem Ni 10 až 15 % jsou obzvláště náchylné ke vzniku korozních prasklin.
Austenitické vysoce výkonné oceli jsou navrženy tak, aby byly obzvláště odolné vůči korozi za agresivních podmínek, např. v silných kyselinách, zásadách a prostředí obsahujících chloridy, jako je brakická voda, mořská voda a solanka. Tyto typy ocelí obvykle vykazují vyšší pevnost a větší odolnost vůči koroznímu praskání.
Mechanická pevnost ve skupině ocelí je určena obsahem legujících prvků, zejména obsahem N.
Austenitické Cr-Mn-Ni-Mo-N oceli tvoří podskupinu této kategorie ocelí. Mají vyšší počáteční pevnost a výraznější sklon k zpevnění a jsou často považovány za ekonomičtější alternativu k ocelím Cr-Ni-Mo.
Austenitická ocel se často používá v chemickém průmyslu, ve stavebnictví, v technologii odpadních vod, v sanitárním a potravinářském průmyslu, ale také při stavbě lodí a ve zdravotnické technice. Důležitou roli zde hraje dobrá svařitelnost.
Kromě odolnosti proti korozi hraje při rozhodování ve prospěch těchto materiálů významnou roli také snadné čištění po použití.